Učenci po staletí zkoumali organickou i anorganickou hmotu, měřili, dokazovali, štěpili atomy, analyzovali jejich částice. Objevy byly velké, hodnotné, představovaly velké kroky v rozvoji lidské mysli. Ale fyzika také zaznamenala, že se široké spektrum, jevů odehrává v subatomární rovině.
Došlo se konečně k subatomárním částicím a otevřel se tajemný svět, ve kterém vše vibrovalo v jemných úrovních, v čisté energii.
My jsme energie, náš svět je energie, i naše mysl, i výtvory, vše, co jsme, myslíme a činíme, vibruje jemnými vibracemi mimo dosah našich fyzických smyslů. Vesmír je velká Mysl, člověk je její součástí. Moderní kvantoví fyzici by řekli, že vše je vlna, frekvence, materiální svět je pouze hrubým obrazem, hologram uprostřed velkého energetického pole.
Neurolog Carl Pribram (Stanford), autor klasické neuropsychologické učebnice a fyzik dr. D. Bohm (Univerzita v Londýně), chráněnec Alfreda Einsteina, analyzovali holografický model na množství situací, které byly mimo oblast vědeckého vnímání a chápání. Holografickým modelem objasnili paranormální jevy, jako je telepatie, psychokineze, mozková aktivita a jiné. Jejich práce je založena na teorii relativity A. Einsteina, práci M. Plancka a jiných. V rozhovoru pro Psychology Today Carl Pribram řekl následující: „Nejde o to, že je svět podob špatný, nejde o to, že tam venku, na jedné rovině skutečnosti neexistují předměty. Jde o to, že pokud se proderete Vesmírem a pohlédnete na něj skrze prizma holografického modelu, získáte jiný pohled, jinou realitu. A tato realita může objasnit věci, které byly dodnes vědecky nevysvětlitelné: paranormální jevy, synchronicity, očividně významné souběhy událostí…
Ve svém zkoumání narazili na problém problematického dokazování jejich teorie v laboratorním prostředí, což pro mnoho vědců automaticky znamená, že jsou tyto teorie neuchopitelné, nedokazatelné, vědecky nepodložené. Přesto jejich objevy vrhají jasnější světlo na mechanismy léčby bioenergií, kvantovou léčbu a mnohé další komplementární metody diagnostiky a léčení.
Poznatky o léčbě bioenergií nebyly neznámé starým civilizacím ani primitivním domorodým kulturám. Stopy léčby bioenergií pomocí dotyku najdeme ve formě kreseb, zápisů, slovesné tradici. Vždyť i Hippokrates, slavný antický lékař, otec medicíny, léčbu dotykem znal a praktikoval. Západní civilizace hlubší vhled do léčení bioenergií masově přijímá až ve 20. století.
Mnoho je toho zahaleno tajemstvím, které člověk teprve zkoumá, odkrývá a interpretuje. Nakolik byl vlastně vývoj lidstva v celém svém průběhu progresivní! A pokud jde o lidské poznání, často zůstalo po staletí uvízlé v bludu, směřující nesprávným směrem, tápající, potlačené ve svém přirozeném vývoji! Rozvoj medicíny udělal hodně pro prospěch lidstva, léčilo se tělo na fyzické úrovni, ale mnohokrát bylo nutné přiznat bezmoc při řešení stavů, které medicína, za doprovodu farmakologie, nemohla vyřešit, alespoň ne úplně. Vyléčení bylo mimo dosah všech dostupných lékařských nebo farmakologických řešení. Proč? Nemoc v těchto stádiích mohla být řešena pouze v těch segmentech, které jsou konvenční medicíně a farmakologii skryté, nepřístupná a proto - neřešitelná. Nemoc zůstává latentní v oblastech netělesných, energetických. Skrytá, perzistentní, neúprosná, vyzvala konvenční metody léčby na souboj, ve kterém je od začátku jistý vítěz. Onemocnění a lékařství - v západní civilizaci často zůstává v nerovném boji, ve kterém medicíně často chybí skutečné zbraně. Nebo možná spojenec?! Bylo nutné hledat kořeny choroby jinde, přiblížit se k nim na mimo tělesné, metafyzické úrovni. A to bylo možné pouze energeticky, nikoliv fyzikálními metodami.
Onoho dne, kdy věda začne zkoumat nefyzikální (duchovní) jevy, za deset let postoupí dál, než za století své rané historie. (Nikola Tesla)
Léčba dotykem, energetické léčení není záležitostí moderní doby, ale je staré jako člověk sám. Matka uklidňuje své nemocné nebo neklidné dítě dotekem ruky, položením ruky na bolestivé místo. A bolest se zmenší, zmizí, Proč? Kolikrát jsme se sami přesvědčili, jak je obyčejný dotek něčí ruky pro naše tělo a pocity blahodárný. Říká se zdánlivě jednoduše, že bolest zmizela, jako když rukou mávne. Kolik lidí se samo sebe ptalo, co to znamená? Jak se rukou odstraní bolest, jakou silou se vrátí narušené zdraví? Mnoho z nás nad tím naopak nepřemýšlí, neanalyzuje, neinterpretuje, pouze následuje ústní sdělení, dávno vzniklé instinkty svých předků, intuici, božské znalosti - a uzdravovali, protože chápali v hloubi své duše, vyššími vibracemi vědomí, že člověk je mnohem více než fyzický a biochemický materiální zázrak, organický stroj.
„Jeden jediný okamžik stačí k překonání nekonečné vzdálenosti.“ (R. Tagore)
Od nepaměti se léčilo netradičními metodami, byly nazývány různými jmény - alternativní, nekonvenční, komplementární metody, přírodní medicína a podobně. Společné všem těmto metodám je léčba pomocí energie (prány, chi, atd.). Dnešní konvenční (alopatická) medicína je tolerantní, pokud jde o doplňkové metody a stále se zvyšuje počet zdravotnických odborníků, kteří je ve své práci uplatňují.
Stále více je veřejných iniciativ volajících, aby se komplementární metody začlenily do konvenčního způsobu léčby a byl tak vytvořen účinný celostní model zdravotnické péče.
Pomalu se mění silně zakořeněná praxe, že pomoc alternativních metod léčby přichází na řadu až tehdy, když alopatická medicína selže, popřípadě jako poslední marná snaha nalézt řešení v bezvýchodných situacích. Podle informací Světové zdravotnické organizace okolo 80 % světové populace používá některou z alternativních metod léčby. O úspěších nejlépe svědčí mnozí, kteří pomocí nějaké alternativní metody dosáhli vyléčení.
Člověku bylo dáno přirozené, božské právo pokračovat ve svém poznání, rozvoji, rozšiřovat své zkušenosti a nikdy svou mysl novým podnětům neuzavírat. To je naše povinnost k sobě samým, jak pravil i A. B. Šimić slovem básníka:
„Člověče, střez se chodit malý pod hvězdami“ (A.B. Šimić)
Duše a tělo nejsou dvě poloviny jablka. Prostupují se navzájem v neoddělitelném vztahu. Správný přístup k léčbě znamená holistický přístup k člověku jako kompletní bytosti. Nemoc nemusí být léčena pouze symptomaticky, selektivně a medicínsky, protože v procesu skutečné a hluboké léčby je nejdůležitější faktor uzdravení samo. Léčba je interakce, ve které aktivně koreluje terapeut a pacienta. Bioterapeut usměrňuje vesmírnou informovanou energii, která neomylně zná svou cestu, a pacient ji přijímá do svého biopole, čímž začíná proces samoléčení.
Trajektorie od našeho bytí k věčným univerzálním znalostem (a naopak) vedená neomylně energetickou cestou je překonána během okamžiku. Prostor a čas v léčení nejsou žádné překážky pro energetický kontakt. Léčitel se napojí na kosmickou energii jako univerzální poklad, používá své tělo jako anténu, a určitými pohyby rukou usměrňuje energii pro pacienta. Pacient ji přijímá do svého biopole (bioplasmu, auru, energetické tělo, atd.), jemný otisk materiální fyzické podoby. Existuje mnoho různých bioenergetických technik, některé nepřiznávají vědomé hospodaření s energií a pouze pokládají ruce na pacienty, některé metody kombinují pohyby rukou a dotyky, a účinná metoda, kterou vytvořil léčitel Zdenko Domančić, úspěšně kombinuje sedm základních technik terapeutické práce.
Ruka je orgán nad orgány, nástroj nad nástroje.“ (Aristoteles)
Léčitelské bioterapeutické působení Zdenka Domančiće a jeho terapeutů po mnoho let vyvolává velkou sociální a mediální pozornost kvůli evidentnímu úspěchu v léčbě mnoha chorob. Zdenko Domančić vzdělal mnoho terapeutů po celém světě, kteří s respektem k naučené metodě a dodržování nevyhnutelného etického kodexu, v terapeutické práci dosáhli pozoruhodných výsledků. Kvůli potřebě začlenit praxi podle metody Bioterapie podle metody Zdenka Domančiće® do zdravotnického systému a společensky ji verifikovat, vznikl vzdělávací program pro terapeuty podle metody Zdenka Domančiće® v rámci Institutu vzdělávání dospělých ProgramPLUS (více o programu zde na webu).
První generace vyškolených terapeutů prošly náš program, v rámci kterého získaly základní znalosti, a to nejen z Bioterapie podle metody Zdenka Domančiće®, ale také základní znalosti medicíny, účetnictví, etiky, zdravotní turistiky a podobně. Vzhledem k nerovnému zacházení s konvenčními a nekonvenčními přístupy k lidskému zdraví často se mohou v praxi setkat s neschopnými, nesolidními, nepovolanými osobami.
Oni každopádně velice ztěžují a narušují společenské upevnění poctivé a odborné léčitelské praxe. V rámci Institutu vzdělávání dospělých ProgramPLUS jsou školeni odborní a kompetentní terapeuti, kteří na trhu práce konkurují nejen svým zodpovědným, úspěšným a kvalitním přístupem, ale i obecně přijímanou kvalifikací a schopnostmi.
Vesmír otevírá cesty ke svému nevyčerpatelnému zdroji síly, zdraví a znalostí. Na nás je tuto možnost využívat správným způsobem. Jediný pravý způsob – poznání, které je ve službách člověka, jeho rozvoje a lidskosti.